CZEENGDE

Výcvik strážních psů

7. STŘEŽENÍ OBJEKTŮ STRÁŽNÍMI PSY

Tento předmět sekce speciálního cvičení psů byl vybrán jako nejběžnější případ využívání psů pro střežení a za standardní objekt můžeme označit kupříkladu hangár, nebo firemní prostory. Také se předpokládá, že pes v těchto místech bude nejspíše pouze v noční době nebo ve směnách, což znamená, že zde nebude trvale umístěn a ani zde nebude jeho využití celodenní. Tyto podmínky, které značně zvyšují požadavky na přípravu psů a udržování v bdělém stavu jsou prioritní, neboť takovýto prostor je jen jeho dočasným domovem či revírem.

Záměrem výcviku je naučit psa samostatnému hlídání stanovených míst intenzivním štěkáním na blížící se cizí osoby a zadržet ty, které pronikly na jeho stanoviště.

Stanovištěm psa rozumíme takové místo, kde se pes nachází a kde přebývá v boudě či kotci, a to buď v ohrazeném volném prostoru, nebo je uvázán na stálém nebo mobilním stanovišti. Pohyblivé stanoviště se také může nazvat blok, protože blokuje osoby.

Před zahájením tréninku by měl mít pes zvládnuty povely poslušnosti, rozvinutou nedůvěru k cizím lidem, zadržení na kratší vzdálenosti a umět naleznout a sledovat 500m dlouhou a 15 minut starou stopu.

Výcvik psů se může odehrávat v místě, kde bude ke střežení používán, nebo na cvičeném stanovišti, které je k tomu účelu speciálně uzpůsobené.

Každý pes by se měl seznámit se stanovištěm, tedy projít se psem po obvodu ploty, mezi objekty nebo hlídanými věcmi. Bude-li v bloku, měl by si zvyknout také na více hluku řetězu, kladky a na pérový efekt. Proto psa važte na řetěz a projděte se sním po stanovišti. Pak ho ponechejte na jednom konci stanoviště, přemístěte na stanoviště druhé a psa přivolejte. Až si pes navykne na situaci, bězte od jednoho konce lana na druhý, ale ve s využitím velkých smyček, aby vás pes sledoval a zvykal si na pérový efekt, který vzniká dlouhým a nedokonale vypnutým lanem z oceli či jiných pevných materiálů.

Po seznamovací části výcviku přistoupíme k rozvoji zloby na stanovišti, spojené se zachycením osob. Trénink můžeme provádět u jediného psa, ale snadnější i rychlejší učení nastane, když bude skupinový a využijeme fungování psích emocí ve skupině. Přitom zařadíme méně aktivní psy mezi ty aktivnější.

Psovodi se psy se nachází v půlkruhu a z krytů ve směrech možného příchodu narušitele budovy či prostrou postupně vystupuje figurant, který psy dráždí a nechá je zadržet u nohou psovoda a ve stejném směru se zase vzdaluje. Pokud slábne štěkot psů, pohyby i hlasem je při útěku znovu provokuje. Pak přichází na řadu zadržení na 10 až 30 m, ale jen po malé provokaci psa. Figurant nyní prchá přes plot nebo do úkrytu vzdáleného alespoň 100 metrů.

Je třeba zmínit, že psovod i figurant by měl od začátku dbát na nácvik štěkání psa. Proto od spatření figuranta až po jeho skrytí, držitel psa povzbuzuje pomocným povelem ,,štěkej“ a ,,pozor-štěkej“ a figurant se projevuje tak, aby svým stále méně nápadným chováním provokoval psy ke štěkání.

V druhé etapě výcviku jsou psi vázání na řetězu ke kolíku s bezpečnými odstupy, kdy prostřední pes může být vázán na kratším bloku, cvičíme-li psy k tomuto účelu. Zpočátku stojí psovodi několik metrů za psími jedinci, aby je nalákali a povzbudili. Při opakování jsou pak ukryti za psy tak, aby necítili jejich pomoc, přitom mohli být sledováni a případně včas vybízeni k požadovanému úkonu. Figurant různě vstupuje do střeženého prostoru a své další činy přizpůsobí činnosti psů – postupovat ke psům musí co nejnenápadněji, ale přitom držet psy při aktivním štěkotu. Po přiblížení na vzdálenost 5 m se obrátí a utíká. V tom jeden z psovodů vystoupí, psovi dá pochvalu a vypustí na zadržení. Při každém dalším tréninku psů se figurant postupně blíží ke psům v menším rozsahu, až ho spolehlivě vyštěkají při již při náznaku vniknutí. V této fázi výcviku umisťujeme psy stále do větších odstupů, až na stanovišti zůstane pouze jeden jediný. Četnost takových nácviků a zvyšování vzdálenosti mezi hlídacími psy se řídí stupněm žádaného výkonu psa, a máme-li jisté pochyby o jeho práci, vrátíme se k předchozím krokům výcviku.

Výcviková etapa číslo tři je zaměřena na práci psa samostatně, pro určité využití – ke střežení na volno a ke hlídání na stálém či mobilním stanovišti.

Střežení na volno

Pes, který je volně, je psovodem aktivován uvnitř ohrazeného prostoru příkazem „pozor“ do všech stran. Pak se u oplocení objeví figurant, a když ho pes včas nespatří, upoutá na sebe více pozornosti poklepáním na plot, lámáním větve či podobně. Pokud ani potom není psem objeven, ukáže do strany spolu s povelem „pozor“. Za každou správnou reakci psa odmění a neštěká-li, používá přídavný povel „štěkej“. Při této aktivitě figurant psa provokuje, ale vždy s co nejméně. Jakmile pes útočí a štěká, figurant se vzdálí až na 50 m a skryje se. Psovod nasadí zvířeti obojek s delším vodítkem a provede jeho nalezení a zachycení.

V dalším cvičení psa se pokračuje bez přítomnosti psovoda v objektu, ale při jeho stálém a skrytém sledování a s nezbytným zakročením, potřebuje-li pes trochu povzbudit nebo namotivovat a asistovat při zadržování pachatele. Pak přichází na řadu různé druhy možných vniknutí figuranta do prostoru (vrátky, přes oplocení, oknem), přičemž pes by měl osobu stále upozorňovat štěkáním a po vniknutí ji zpacifikovat.

Během dalšího výcviku prodlužujeme dobu pobytu psa na stanovišti a napodobujeme různé způsoby vniknutí do objektu, přičemž měníme ukončení tréninku jednou štěkáním a jednou zadržením v prostoru, a odpovídá-li to aktuálním potřebám, tak i vyhledáním stopy ve vnější části oplocení a zadržením figuranta schovaného mimo střežené místo.

U některých psů, kteří jsou silně fixováni na psovoda či pána, je třeba, aby psovod jak při tréninku, tak ve službě, opouštěl místo jednou brankou a vracel se na druhé straně. Tak se omezí soustředěná pozornost a mnohdy i nadměrné ležení u místa, kam se vzdálil psovod a kde ho pes také čeká.

Střežení na pevném nebo pohyblivém stanovišti

Už ve druhé fázi výcviku jsme se dostali k samostatné službě psa na stanovišti, teď budeme prodlužovat čas psa na stanovišti, navádět ho k trvalému vyštěkávání přítomné figury až do příchodu psovoda. Vyštěkanou osobu musí najít a cvičit také její zadržení až do příchodu pána.

Správné střežení stanoviště lze trénovat vhodnou činností figuranta ve vzdálenosti do 80 metrů, to znamená, že svým chováním nezbytně aktivuje psa a skrytý psovod po každém znatelnějším prodloužení štěkání, až do délky deseti minut, vyjde ze svého úkrytu a psa pochválí či odmění náležitým pamlskem.

Po vyštěkání se figurant vzdálí na vzdálenost sto metů a skryje se. Psovod s přestávkou jedné, později až deseti minut, přiběhne, psovi připevní delší vodítko a provede vyhledání a zadržení narušitele. Pokud pes při hledání vetřelce neví kudy kam, může se zvukem nebo pohybem projevit jeho pán. Vypuštění psa s delší časovou prodlevou po vyštěkání je ideální nacvičit s nalezením stopy. Pokud pes spolehlivě nachází a zadržuje figuranta, a je-li to efektivní, může být vypouštěn i bez vodítka nebo řetězu, tedy na volno.

Zadržení narušitele, který se snaží proniknout na hlídané stanoviště, není pro některé psy takovou samozřejmostí, a proto nejprve provádíme několik zadržení přicházející osoby za asistence psovoda. Přitom je někdy dobré psa zadržovat (třeba pomocí dlouhého vodítka), aby při prudkém pohybu vpřed ve směru příchozího figuranta nebyl pérovým efektem řetězu či lana sražen nazpět. Pak provedeme trénink průniku stanovištěm se zadržením pachatele, bez přítomnosti tohoto psovoda. Figurant na počátku imituje bázlivost a později se chová i poněkud útočněji. U sebevědomých psů není vhodné zadržení na stanovišti v častých intervalech, protože to vede k jejich horšímu štěkavému projevu – psi raději si na figuranta čekají a až pak ho zadrží.

Čtvrtá fáze takového tréninku je podobná pro střežení na volno, jako na pevném a pohyblivém stanovišti. Jedná se o nácvik nejdříve za snížené viditelnosti (navečer nebo v noci za slabého osvětlení) a v noční tmě. Je postačující takto sledovat chování psa při jeho střežení – většinou je pes pozornější než přes den. Pokud by ale došlo ke zhoršení schopnosti hlídat, je třeba vrátit se o některé výcvikové postupy zpět a realizovat je za sníženého světla. K výcviku náleží také upevnění psa na stanovišti, odmítání objevené nebo nabízené potravy od cizích osob. To můžeme konat již v průběhu počáteční výcvikové fáze s využitím znalostí výcviku disciplíny v „odmítání cizí stravy.“

střežení objektů psy

Další kapitola - Úprava objektů a podmínky pro využití psů